brenta_2_(4)

Trasa Via delle Bocchette překlenuje téměř celé pohoří Brenty a vytváří tak jednu z nejvelkolepějších turistických tras vůbec. Mnohdy velmi exponované chodníky, zajištěné ocelovými lany, vedou po úzkých lávkách napříč prudkými srázy, křižují skalní štěrbiny zvané bocchette a překlenují skalami zastíněné ledovce a sněhová pole. V labyrintu mohutných skalních věží a cimbuří uznáte velikost hor a přidá-li se ve změti skal navíc ještě proslulá brentská mlha, pocítíte možná i trochu úzkosti. Přesto, nebo i právě proto, lze s Via delle Bocchette jen máloco srovnat.

 

Co byste rozhodně měli vědět

Brenta je velkolepá a nelze k ní přistupovat jak k běžné via ferratě v Alpách. To je dáno už jejím vysokohorským charakterem a především délkou. Tu si můžete stanovit individuálně a projít jen některé části. Ideální však je vyhradit si na celou Via delle Bocchette alespoň 3 – 4 dny. Všechny věci si tedy ponesete na zádech, ale díky množství útulných horských chat toho nemusí být o moc více než na jednodenní vysokohorskou túru v Alpách. Na chatách moc dobře vědí, co vyhládlý žaludek turisty žádá a umí touto cestou potěšit.

brenta_2_(6)

Po celou dobu přechodu v podstatě neklesnete pod 2.500 metrů výšky a stezka vás na své pouti naopak mnohokrát zavede až ke třítisícové hranici. Při námraze se tak situace může rychle stát poměrně kritickou a výjimkou není ani letní sněžení. Všudypřítomná mlha, která se snad v brentském bludišti rodí, dokonale prověří vaši orientaci v suťových pasážích a na sněhových polích. Vysokohorský charakter Via delle Bocchette nezapře a je rozumné k ní přistupovat s respektem, kvalitním vybavením a dostatkem zkušeností.

Minimálně se vám budou hodit kvalitní mapy:
Dolomiti di Brenta, Brentagruppe (Kompass – 073)
Brenta, Gruppo di Brenta (letní) – AV51

 

Sentiero Alfredo Benini

Trvalo téměř čtyři desetiletí, než byla Via delle Bocchete úplná. První jistící pomůcky byly nainstalovány ve 30. letech 20. století a Sentiero Benini vyplnila poslední mezeru až v roce 1972. Zde je výhodné přechod zahájit, protože lanovka na Passo Grosté (2437m), vedoucí ze stanice poblíž Madonny di Campiglio umožňuje ušetřit cenné výšková metry. Působivá trasa Sentiero Benini je sice teprve předzvěstí následujících dní, ale už tak vás dokonale vtáhne do tajemného světa Brenty. Suťové a skalní lávky traverzují masív Cima Falkner a série exponovaných žebříků a traverzů vás dovede až do sedla Bocca del Tuckett (2649m). Ten, kdo nechce pokračovat ještě týž den po Sentiero Bocchette Alte (a to lze jen s velmi dobrou kondicí), vydá se nyní přes ledovec Vedrette di Brenta Inferiore dolů k Rifugiu Tuckett.

brenta_1_(1)

 

Sentiero Bocchette Alte

Nejvyšší a nejnáročnější úsek celé dálkové trasy. Bezedná hloubka na vás číhá na každém vašem kroku po úzkých římsách a nekonečných žebřících. To jsou ostatně dva nejtypičtější prvky celé Brenty. Bez dokonalého zajištění bychom se zde daleko nedostali. Ze sedla Bocca del Tuckett stezka stoupá po vysokých skalních stupních nekonečných 300 výškových metrů aby pak několikrát klesla a zase vystoupala až nejvyššímu bodu celé trasy Spalla di Brenta (3002m). Expozice zde dosahuje opravdového maxima a jistý krok je nezbytný.

A to nás ještě čekají kolmé žebříky Scala degli Amici, která nás ještě jednou vrátí do třítisícové výšky na sutí pokrytý vrchol Spallone dei Massodi (2999m). Pak začíná dlouhatánský sestup, opět po vysokých stupních, suťových lávkách a hlavně žebřících. Mezitím lze ještě odbočit na variantu Sentiero Detassis, kde žebříkové orgie vrcholí a místy převislé pasáže nemusí úplně každému sednout. Sestup je však lepší dokončit přes suťové ramenu Cima Molveno a po zajištěných stupních klesnout na okraj ledovce Vedretta dei Sfúlmini a k nedaleké chatě Rifugio Alimonta (2591m).

brenta_1_(2)

 

Sentiero Bocchette Centrale

Pakliže je Bocchette Alte nejvyšší a nejnáročnější, pak Centrale je jednoznačně nejimpozantnější. Romantická krása Brenty zde graduje k naprostému maximu, obzvláště pak při průchodu kolem všemi obdivované sklaní jehly Guglie. Až k její bezprostřední blízkosti vás zavede prstenec horizontálních lávek, které zde vznikaly miliony let. Celá velkolepá linie začíná výstupem po ledovci do sedla Bocca degli Armi (2749m), odkud vás série krátkých žebříku vytáhne na první charakteristickou lávku. Ta se pak mnohokrát noří do úzkých skalních výklenků a zářezů až s úžasem stanete tváří v tvář Guglii di Brenta.

brenta_2_(7)

Pak už jen úzkou trhlinou sestoupíte na úpatí Guglie a ani tehdy je neopustíte a neustále kroužíte po vzdušných, místy převislých lávkách ve stěně Brenty Alta. Poslední žebříky vás dovedou pod sedlo Bocca di Brenta (2552m), po jehož překročení dosáhnete chaty Rifugio Pedrotti (2483m).

Popis celého přechodu Via delle Bocchette je podrobně zpracován v novém ferratovém průvodci Marka Zahela Dolomity a Brenta – zajistěné cesty

 

Sentiero Brentari a dell‘ Ideale

Jižní chodníky Brentari a dell’Ideale nabídnou opět jiný pohled do nitra Brenty. Pohled plný skály, ledu a přechodu na první pohled nedostupného sedla Bocca d’Ambiez. Trasa Sentiero Brentari stoupá napřed po sněhových a suťových polí k úpatí nejvyšší ho vrcholu Cima Tosa. Ten obkroužíme po skalnatých rampách a dlouhých žebřících až na ledovec Vedretta d’Ambiez. Odtud se ledovcovou plání vydáte vzhůru směrem k zaledněnému sedlu, které je posledním klíčem k překonání Brenty…

Právě pod sedlem Bocca d’Ambiez (2870m) začíná Sentiero dell’Ideale, série stupňovitých výšvihů a traverzů v bezprostřední blízkosti ledem pokrytých svahů. Exponované pasáže vás neopustí ani při sestupu na ledovec Vedretta dei Camosci. V ledovcovém karu máte na výběr – buďto  pokračování dell’Ideale k chatě Rifugio XII Apostoli nebo ledovcový kar a stezka Sentiero Martinazzi vedoucí k chatě Rifugio Brentei (2182m). Zde můžete celý přechod zakončit a následující den sestoupit zpět do Madonny di Campiglio.

brenta_2_(8)

 

Varianty

Celá Via delle Bocchette je dlouhý a náročný počin, který vyžaduje stabilní počasí a dobrou fyzickou kondici. To minimálně. V opačném případě je dobré vědět o dalších, méně náročných variantách, které vám umožní dostat se na chatu bezpečněji a s menší námahou. Některé tyto varianty si do krásy mnohdy nezadají s hlavní trasou. Například žebříková Sentiero Sosat je mnohdy využívaná jako alternativa Bocchette Alte a určitě i tady budete spokojeni. Podobně je to s vyhlídkovou „pešinou“ Sentiero Osvadlo Orsi, jež spojuje chaty Tuckett a Pedrotti.


Přechod masívu Brenty je náročný vysokohorský počin, který byste rozhodně neměli podcenit. Ať už pečlivým plánováním včetně variant pro případ problémů nebo vhodným vybavením, ve kterém by neměly chybět mačky, cepín a lano.

nove_logo_mZkušenosti jsou v tomto případě nenahraditelné a pokud jimi prozatím nedisponujete, obraťte se na profesionály z agentury Summit Leader, kde vám celý přechod naplánují, zajistí vybavení i noclehy na chatách a hlavně vás bezpečně provedou všemi úskalími.

brenta_2_(2)