Ed (1 of 5)

Není to dlouho, co jsem tady na webu objevil článek o zážitcích s fat bikem Scott Big Ed. Dost mě to nadchlo, jak podle popisu, tak podle fotek. No a slovo dalo slovo a Eda mi byl dovezen na testovací základnu Scottu v Krkonoších na Brádlerových boudách. Tedy abych byl přesnější, kolo mi přivezli na parkoviště pod kopcem asi tak 3 kýble potu daleko. Kdo to tam zná, tak ví, kdo ne tak je to prostě jenom do kopce. První letmé čtvrteční setkání ukázalo pneumatiky široké skoro jako moje stehno. Začaly se objevovat první známky respektu z nadcházející sobotní vyjížďky.

Blížil se ten kýžený okamžik. Adrenalin stoupal. Mírné klesání přineslo upřímný úsměv na tváři. Ten se ale vzápětí zaplnil sněhem.

Ještě v pátek večer jsem byl hrdina. Vyprávění o tom, jak kdosi vyjel z parkoviště na jeden zátah, mě nechávalo chladným. “Když on vkuse, já holt s jednou max dvěma zastávkami,” říkal jsem si. Krutě jsem se mýlil. Z parkoviště pod kopec jsem dojel skoro vyčerpaný. Úvodní rovinka byla náročnější než bych čekal. Potřeboval jsem se vydýchat. Když jsem zklidnil tepovku, opět jsem vyrazil. Navíc povzbuzen slovy “To bude výkon!” procházející paní, opřel jsem se do pedálů vstříc vysněnému sjezdu.

Ed (4 of 5)

Eda je velká věc. A my chlapi máme rádi velké věci. Dodává nám to trochu sebevědomí. To však mizelo s každým nastoupaným centimetrem stejně jako síly a ještě daleko rychleji než ujeté metry. Sníh a kolena pokřupávala a kolo se občas smýklo po ledovce. Po několika upuštěních tlaku v pneumatikách a plicích jsem s hučením v hlavě dorazil k Medvědí boudě. Zastávek po cestě bylo nakonec řádově víc než jsem původně plánoval. I tak jsem chtěl pokračovat. Vpravo se mírně svažovala modrá a tak jsem po ní, s vidinou sjezdu, vyrazil. Blížil se ten kýžený okamžik. Adrenalin stoupal. Mírné klesání přineslo upřímný úsměv na tváři. Ten se ale vzápětí zaplnil sněhem. Chvíle nepozornosti a nelítostné zapružení vidlice vytrestalo můj ledabylý přejezd menšího žlabu. Posbíral jsem se a pokračoval dál. Ještě kousek dolů, pak travers s mírným stoupáním a po relativní rovince až k Davidovým boudám.

Vrcholové “selfíčko”, zapózování polským turistům na fotku a agresivní odjezd pro kameru a byl jsem opět na modré.

Odtud jsem pokračoval po žluté. Trasa místy kříží a místy je lemovaná sjezdovkou, která byla samozřejmě v provozu. Na tomhle kole nemůžete být nenápadní. Ona už jen přítomnost kola v horách v průběhu zimy je u nás ještě trochu neobvyklá. Takže během chvíle o mně věděli všichni. Projíždějící ratolesti a maminky sem tam pronesly nějaký ten komentář o velikosti kola. Nechtěl jsem být v jeho stínu a tak jsem máknul. Bylo to sice do kopce, ale tohle kolo ty vrstevnice snad ještě zhušťuje. Navíc už za mnou byl výšlap ze Špindlu. Ale nechtěl jsem maminky zklamat. Když jsem pak na vrcholu sjezdovky viděl jednu z maminek opakovaně, došlo mi, že jsem to dal za 4 cvaknutí permice a kousek. Konečně jsem mohl zvolnit tempo a zůstali jsme jen já a Eda.

Ed (3 of 5)Jakmile mě pohltila mlha, která se ten den všude povalovala, sesedl jsem. Kousek čokolády a trochu vody, stejně už jsem toho vypotil víc než bych s sebou kdy pobral. Zdrcen námahou, zvolil jsem ten nejkašpárkovitější převod a zkusil znova vyrazit. Nohy se už asi viděly jinde a vypověděly. Začal jsem tlačit. Nicméně bezmála 15,5kg poctivé Edovy váhy udělalo své. Čím blíže jsem byl k Petrově boudě, tím víc to mohlo působit dojmem, že mě kolo táhne. Vrcholové “selfíčko”, zapózování polským turistům na fotku a agresivní odjezd pro kameru a byl jsem opět na modré. Ta už vedla jen dolů až k chatě. Sjezd to je to, co je na tomhle kole asi to nejlepší. Pokud vás teda víc neláká zdolávání kopců vzhůru. Tentokrát už to bylo jiné kafe. Sice jsem občas pobavil projíždějící běžkaře nějakým tím vtipně pojatým přeletem řídítek, ale naštěstí se padá do měkkého. No nejsem žadný freerider nebo downhill nadšenec. Na chatu jsem nakonec i přes mírnou skepsi v kopcích dorazil ještě tentýž den a spokojený.


Ed (2 of 5)

A teď tedy vážně :-) Je to vynikající zážitek! Člověk to může buď pojmout tak, že si dá sjezd za odměnu a na kopec si napřed vyjede nebo se může nechat vytáhnout lanovkou a užívat si jen sjezdů. Záleží jen na úrovni pomatení daného jedince. Ale ať tak či onak, je lepší, aby člověk byl aktivní cyklista než Eda vyzkouší. Je to jako kdyby někdo vlezl na silniční motorku a před tím nikdy nejezdil na “fichtlu”. Ed nedá nic zadarmo. Ale když pak dává, stojí to za to! Mě osobně kolo pěkně vyškolilo a uštědřilo mi lekci pokory. Co se výšlapů týká, je dobré, umět pracovat s těžištěm a dobře odhadnout síly. Při sjezdu se pak hodí, nechat trochu pudu sebezáchovy doma. Je totiž lepší šlapat a jet větším tempem, protože při nižších rychlostech kolo ztrácí trakci – v zatáčkách – a poměrně snadno a rychle jdete k zemi. Takže pokud to nebude člověk zkoušet někde v nížinách na kopci za domem na 5ti cm sněhové pokrývce, tak to vůbec nebolí. Závěrem lze říci, že pokud jste nestihli vyzkoušet snow bike letošní zimu, určitě si na něj udělejte čas během té příští!

Určitě budete mít možnost, na zimu 2015 / 16 už teď vymýšlíme pár čistě snowbikových akcí na kolech SCOTT.

logoscott