venediger_lukas (6)

Je sobota, 20. prosince, 6:00 a Kuba dle naší domluvy na minutu přesně přistavuje vozidlo před náš dům, nasedám a valíme směr Rozvadov. Nemíříme však jako většina ostatních jedoucích tímto směrem do Norimberku či Řezna za vánočními trhy a nákupy, nýbrž do Vysokých Taur, konkrétně do oblasti Venedigergruppe. Primárním cílem naší akce je zdolání zde ležícího čtvrtého nejvyššího vrcholu Rakouska, Großvenediger (3 666m), sekundárním pak předvánoční pohodička na winterraumu chaty Küersinger Hütte ležícím na jeho severních svazích, opalovačka a užívání si sluníčka s šálkem kávy Growers cup v ruce.

???????????????????????????????

Cesta ubíhá rychle zejména díky tomu, že se s Jakubem vidíme poprvé od jeho návratu z šestitýdenní expedice po kopcích Jižní Ameriky, a tak je o čem povídat. Kousek za Mnichovem však zjišťujeme, že nápad vyrazit do Alp v první den vánočních prázdnin jsme neměli jako jediní, a tak v zácpách nabíráme přes hodinu zpoždění. Patnáct let starý skialpový průvodce touto oblastí hlásí dobu výstupu na chatu až sedm hodin, a tak to není zcela ideální start…

Autem vyjíždíme v rámci urychlení údolím Obersulzbach co nejvýše, asi do 1 300m, balíme ruksaky a po jedné hodině odpolední začínáme stoupat. Cestu nám zpříjemňuje pohled na majestátní Großer Geiger (3 360m) a začínáme přemýšlet o změně sekundárního plánu a pokusu zdolat i tento vrchol.

???????????????????????????????

Na chatu ve výšce 2 558m dorážíme, jak jinak, než za svitu čelovek a po hrabačce závěrečnou strmou pasáží se zjištěním, že to nakonec se sněhem až taková bída asi nebude. Vítá nás tu nádherný winterraum, skvěle zařízený a s parádně táhnoucími kamny. Vaříme večeři – asi kilogram těstovin pro dva mladé a nadějné horolezce – a krátce po osmé uleháme nacpaní k prasknutí do spacáků. Mám rád tyhle chvilky na horách, kdy člověk řeší jen základní lidské potřeby a těší se, co přinese další den…

 

Vrcholový den – jako na houpačce

Budík zvoní v 6.00 a my jsme po deseti hodinách spánku přímo nažhavení k útoku na Venediger. Naše nadšení nám ale po vydatné snídani trochu kazí rozednění. Viditelnost jen pár desítek metrů, silný vítr a sněžení. Skoro jako bychom už zapomněli, jak vypadá zima. My se ale jen tak nedáme, nazouváme sněžnice a vyrážíme. Mlčky se střídáme v prošlapávání stopy sněhovou peřinou a oběma nám je tak nějak jasné, že dnes to až na vrchol asi neklapne.

???????????????????????????????

Naše cesta vede nejprve od Küesinger Hütte na východ mírně vzhůru a potom přes krátký strmý stupeň traverzujeme dolů, kde zhruba po dvou kilometrech narážíme na ledovec Obersulzbachkees. Vytahujeme lano, šmodrcháme uzlíky a Kuba mě takticky vysílá jako prvního vstříc případným trhlinám. Fajn! Mezitím se počasí začíná umoudřovat a dává nám tak naději, že by to nakonec až na vršek mohlo dát. Nálada v našem lanovém družstvu tak rázem stoupá.

???????????????????????????????

Nadšení ale opět brzy zchladí naše nedobrovolné exkurze do místních trhlin. Navíc se dostáváme do stínu temné severní stěny Venedigeru, kde teplota padá prudce dolů.

???????????????????????????????

Obojí naštěstí řešíme téměř bez ztráty kytičky, jen mi pomalu začíná omrzat nos. Prudce stoupáme štěrbinou mezi malým – Kleinevenedigerem (3 471m) a velkým Venedigerem až do sedla Venedigerscharte. Tam se těšíme, protože sluníčko nasvědčuje tomu, že se jistojistě konečně zahřejeme. Opak je však pravdou. Jde do tuhého. K neskutečné zimě se ještě přidává silný vítr a společně se sněhovými krystalky tvoří opravdu povedenou kombinaci. Když už, tak už! A tak, tempem jeden krok dopředu, dva kroky zpět pokračujeme po závěrečném vrcholovém hřebeni. Zhruba 100 metrů pod vrcholem už toho mám plné zuby. Má tělesná konstituce – 50kg i s lanem a sněžnicemi – je pro tak silný vítr nedostatečným závažím a mám pocit, že každou chvílí odletím kamsi do údolí. Otáčím to a v nejbližším „závětří“ čekám na Kubu, který to nakonec dotahuje až na vrchol.

???????????????????????????????

Po asi 15min čekání, které si zpříjemňuji posledním zbytkem ledové tříště z termosky a hlavně čokoládou Rittersport, je Kuba zpět. Z jeho výrazu vidím, že jsem o nic nepřišel. Má toho dost, úplně stejně jako já. Navazujeme se na lano a mizíme z hřebenu pryč. Během sprintu přes ledovec zpět k chatě se jen modlíme, abychom ani jeden z nás nepodnikli další průzkum trhlin. Naštěstí se tak neděje a s ubývající nadmořskou výškou pomalu začínáme rozmrzat a opět si užíváme toho, proč tu jsme a také toho, co nás oba dělá šťastnými. Užíváme si hor.

 

 Všude dobře, na WR nejlíp

Zpět v bezpečí „našeho“ winterraumu jsme se setměním, po devíti hodinách krásného, ale tvrdého horského boje. Na řadu přichází další rozkoš – obžerství, skládající se z několika čínských polévek a hromady topinek zapečených se sýrem a salámem. U výtečné kávy z Hondurasu a nad mapou pak řešíme program na další den. Technicky náročný Großer Geiger po dnešní zkušenosti vzdáváme a volba padá na Keeskogel 3291m, který se tyčí přímo nad chatou. O tom ale až příště…

???????????????????????????????


nove_logo_mLíbí se vám to vzrušení z čistého zápolení s horskou přírodou? Pocit uspokojení, když už každý další krok může vést jen z kopce dolů? Buďte připraveni na všechno. Nikdy nevíte, kdy nedobrovolně navštívíte trhlinu nebo uklouznete na svahu. Ledovcový kurz s profeionály bude pro začátek perfektní….