rudolfshutte (4)

Po kávičce s českou obsluhou u Palettiho hážu na záda dva batohy, rozdávám lidem lístky a společně naskakujeme do kabinkové lanovky Weißsee Gletscher Bahn. O 900 metrů výše už vystupujeme u chaty Rudolfshütte a koukáme na sluncem nasvícené ledovce Vysokých Taur. Kluci na mě čekají v Trockenraumu, zatímco já jdu zařídit naše ubytování na recepci. “Á, servus Ján,” podává mi recepční ruku. Mám rád, když jezdím na místa, kde už člověka znají a je cítit i jistá forma přátelství. Za chvíli se zjevuje i šéfová Edit a také se se mnou srdečně zdraví.

Vyzvedávám kluky a okamžitě vyrážíme do terénu. Kolem chaty se to sice zelená, pasou se krávy a lidé se opalují na terase. Tak jakýpak to je ledovcový kurz? Nám dnes postačí sněhová pole na protějším břehu jezera Weißsee. Budeme trénovat zastavení pádu cepínem a chůzi na mačkách.

rudolfshutte (1)

Rudolfshütte se za několik posledních let změnila k nepoznání. Dříve výcvikové středisko rakouského Alpenevereinu přešlo do soukromého vlastnictví a proměnilo se v luxusní horský hotel ležící ve 2.315 metrech nad mořem. Horolezci už jsou zde v menšině. S klukama uzavíráme sázku, že kdo první uvidí na batohu cepín, vyhrává večer pivko. Přesto jsou tu podmínky pro nás horolezce stále ideální. Kolem chaty jsou nádherné cvičné terény nejen na sněhu a ledu, ale i na skalách. Přímo nad jezerem vede dokonce kdysi nejtěžší via ferrata v Rakousku Kristall Klettersteig. A když se počasí zrovna nedaří, tak je uvnitř chaty k dispozici horolezecká stěna s trenažérem. Pro nevybouřené pak také bazén a sauna.

rudolfshutte (4)Je sobota, venku lehce pod mrakem. Ale sluníčko pálí i tak. Vyrážíme pod ledovec Sonnblickkees trénovat chůzi v lanovém družstvu a hlavně záchranky z ledovcové trhliny. Na prvotní trénink nám postačí převěje na jezírkem Eisbodenlack. Kluci jsou borci! Jde jim to opravdu perfektně. Akorát Jirka to s tím bufetem na snídani trošku přehnal a vyrvat ho ven z trhliny se nám daří až ve třech!

Večer se zatahuje. Přichází zasloužená odměna – večeře! Ty jsou na Rudolfshütte vůbec vyhlášené. “Berte si co hrdlo ráčí,” tak vybízejí prohýbající se stoly žaludky utahaných horolezců. Doplňujeme energii i tekutiny. Večer nás čeká ještě posezení nad mapou a buzolou a plánování ledovcové túry.

Ráno opět do terénu. Ještě toho máme hodně, ale se sluníčkem nad hlavou to jde jedna radost. Skáčeme a taháme se z trhliny, provádíme sebezáchranu a dojišťujeme se na strmých svazích. Kluci koukají, co vydrží sněhová hruška. Abalakovovým hodinám už nevěří vůbec.

Jak jsme začali, tak taky končíme. Závěrečná kávička, udělení pamětních certifikátů a skáčeme opět do lanovky. Na dolní stanici Enzingerboden se vracíme do reálného světa letních veder. Bylo to ale příjemné osvěžení tři dny se válet ve sněhu. No ne?

rudolfshutte (3)

Více informací o Rudolfshütte a jejím okolí můžete načerpat na následujících odkazech:

http://www.alpinzentrum-rudolfshuette.at/

http://www.gletscherwelt-weissee.at/

Honza Navrátil