keeskogel (3)

Když v šest ráno zvoní budík, jsme už skoro po snídani. Po včerejším vymrznutí na Großvenedigeru 3666m, v rámci naší předvánoční výpadovky do Vysokých Taur, jsme s Kubou zalezli do spacáků už před osmou večerní, a tak kolem páté ráno máme spánku dávno plné zuby. Dobrovolně vstáváme dříve a ládujeme kamna dřevem a sebe ovesnou kaší. Pak už jen zabalit bágl, nazout sněžnice a hurá do akce. Náš dnešní cíl? Severovýchodně nad naší základnou Kürsinger Hütte se tyčí 3291 metrů vysoký brdek Keeskogel.

vrcholový kříž - Keeskogel 3297m
vrcholový kříž – Keeskogel 3297m

 

Dobré ráno Velký Benátčane

Z chaty vyrážíme za svitu čelovek kolem půl sedmé, je tma, ticho a oproti včerejšku téměř bezvětří. Značka ideál. Cesta k vrcholu stoupá po jihozápadních svazích a hned pěkně zostra. Což nám nevadí, naopak, alespoň se probereme a rychle zahřejeme. Téměř v tichosti se střídáme v prošlapávání stopy a po půlhodině to, na co se oba dva moc těšíme, konečně přichází. Začíná se rozednívat a za nejkrásnější pyramidou Východních Alp, Velkým Benátčanem – Großvenedigerem  se pomalu klube sluníčko. Rána na horách jsou jednoduše skvělá!

keeskogel (1)
přezouvání

keeskogel (2)
závěrečný vrcholový hřebínek

Berg heil, Berg frei!

Po asi hodině a tři čtvrtě poměrně rychlého nabírání výškových metrů se dostáváme k závěrečnému vrcholovému hřebínku. Ubývá sněhu a přibývá skály a severozápadního větru. Sundáváme sněžnice, vytahujeme brýle a halíme se do kapucí. Závěrečných 10% výstupu zdoláváme místy po čtyřech a ocelové fixní lano zde natažené nám je velkým pomocníkem. Podmínky jsou ovšem skvělé a tak maček ani cepínu není potřeba. V 8:45 máme posekáno a s pozdravem „Berg heil“ si s Kubou u vrcholového kříže na Keeskogelu (3291m) podáváme ruce a začínáme se kochat. V dáli Großglockner, blíže pak Venediger, Großer Geiger, Hohe Fürleg a další velikáni vysokých Taur jako na dlani. K tomu jarem zalitá alpská údolí. Prostě paráda! Počasí na vrcholu nám docela přeje a tak není kam pospíchat. Dáváme čaj a dodáváme energii tyčinkou Chimpanzee a po asi 20 minutách začínáme sestupovat. Hole měníme za cepíny, jejich účinnost při brzdění případných pádů během sestupu je přeci jen o něco jistější.

keeskogel (3)
Jakub na vrcholu, v pozadí Großvenediger 3666m

Kde se vzala, tu se vzala, lavina…

S cestou dolů se moc nepáráme, sem tam jen nějaké uklouznutí, které poberou cepíny. A tak jsme zpět u zaparkovaných sněžnic za pár minut (upřímně se divím, že jsme je během sestupového sprintu neminuli, ale asi nejsme zas takový střeva). Nazouváme je a valíme dál už méně exponovaným svahem a prašanu přibývá. Držíme se námi vyšlapané stopy během cesty vzhůru a traverzujeme svah hory níž a níž až najednou ejhle… Lavina!

keeskogel (5)
lavinový nános

Náš ne zcela ideální pohyb po hraně svazu uvolňuje sněhovou desku, která klouže kamsi dolů. Lavina nikterak veliká, spíše malá s pásmem odtrhu širokým asi 30 – 40 m, zato vysokým dobrého půl metru. Nejspíš by nebyla životu nebezpečná ale určitě by pozlobila a tak jsme rádi, že jsme se v ní neprojeli. Mojí první opravdovou zkušenost s tímto „bílím hýbajícím se svinstvem“ pak Kuba komentuje s úsměvem se slovy: „malou lavinu odpružíš, v rámci nácviku jsme se v ní měli projet“. Sranda, to jo, ale oba máme zadky pěkně stažené a závěrečné kroky naší trasy zpět na winterraum už hodně promýšlíme a dáváme si fakt majzla. Před desátou dopolední jsme zpět v bezpečí naší základny na Küsinger Hütte. Kamna od snídaně ještě sálají, takže dáváme zasloužený rest, do ruksaků přihazujeme zbytek materiálu, který s námi na vršku nebyl a pomalu vyrážíme na odpolední vycházku dlouhatánským údolím Obersulzbachtal až k autu.

keeskogel (6)
zajištěná cesta Klamml

Ze zimy do jara

Ve strmém severním svahu kousek pod chatou na zajištěné stezce Klamml narážíme na pořádnou vrstvu prašanu, která tu tedy v době našeho výstupu před dvěma dny rozhodně nebyla. A tak si ještě jednou užíváme hrabačky sněhem s cepínem v ruce. Vychutnáváme si každý krok. Bůh ví, kdy zase uvidíme tolik sněhu pohromadě. Sněhu a výškových metrů ubývá, kamenů přibývá a otepluje se. Oblečení a vybavení se postupně přesouvá z nás do našich batohů a ty zatraceně těžknou. Ale to už je v pohodě, čeká nás už jen procházka jarním údolím, po zpevněné šotolinové cestě s minimální vrstvou sněhu. Na závěr našeho horského výletu tradičně přichází na řadu debaty o jídle a pití. Ano, máme hlad a žízeň. Naštěstí jsme co nevidět u auta, nasedáme a míříme rovnou do nejbližšího marketu – balík čerstvých housek, půl kila Bergkäse a Apfelsaft zde koupený náš problém řeší bez problémů.

keeskogel (7)
závěrečné slunění v údolí

Co říci závěrem? Plán naší akce nadmíru splněn. Před blížícími se vánočním obžerstvím jsme si udělali dostatečný hlad a chuť. Další krásné horské zážitky zde získané a zdolané vršky jsou pak příjemným bonusem. Díky Kubo za super výlet!


nove_logo_mRádi byste zakusili atmosféru zimního alpského výstupu? Se stylovým noclehem na horské chatě a romantickými západy slunce na ledovci? Vydejte se na chatu Kürsinger Hütte s profesionály ze Summit Leader: Keeskogel – třítisícovka na sněžnicích.